pondělí 5. června 2017

Bez zrcadla: CANON EOS M5

Včera v podvečer to vypadalo dost nebezpečně.






  Tak jsem zase utratil peníze, které jsem si nedávno vydělal. Nikoliv focením, jak jsem si kdysi předsevzal, ale tím, co dělám celý život.

   I kdybych fotil každý den dvanáct hodin, neuživilo by mě to ani náhodou. Potkávám se s bývalou baletkou, nyní profesionální uměleckou fotografkou (vynikající!) a ta mi vysvětlila, že focení samo je tak dvacet procent práce. Zbytek tvoří  PR, hnusně řečeno shánění kšeftů. Takže si focení raději nechám jako zálibu s tím, že tu a tam někdo zatouží mít k něčemu fotku, kterou vytvořím a je ochoten i něco zaplatit.


středa 13. dubna 2016

O vrozené lenosti kocourů

Dneska to nebude ani o focení, ani o zvuku nebo videu. Jen o lenosti.   









  Koupil jsem si rádiem řízený budík z Číny.  Ženě budík, který jsem ji kupoval v devadesátém roce jako horkou novinku (u nás) za spoustu Kčs už tolikrát spadl na zem (většinou za tím byli kocouři), že se moc opravovat nedal. Tlačítka dvakrát měněná, ferritka několikrát  lepená. Tak jsem ženě dal svůj budík, koupený o deset let později a "praštiv se přes kapsu" pořídil jsem si nový, asi tak za 5 USD i s poštovným a balným. 
(Ta cena je nízká asi proto, že čínský kapitalista využívá dětskou práci a ničí životní prostředí.)

středa 3. února 2016

Ďábel vězí v detailu



 Každý fotograf to zná. Jdete si jen tak přírodou, městem nebo po ZOO a fotíte. Jeden námět už máte nafoceným, tak se šouráte dál a koukáte kolem, jestli ještě není něco na focení. Aparát po chvilce raději dáte do pouzdra, protože vám v ruce překáží, případně na něho prší. A pouzdro buď nezapnete a riskujete tak vypadnutí relativně drahého aparátu při přelézání nějakých překážek nebo naopak zapnete. V tom druhém případě je téměř jisté, že se do minuty objeví cosi zajímavého, co by bylo záhodno zvěčnit. 

Rozepnete dva zipy, tasíte a  -  a situace zmizí, vážka  odletí, bezďák vás zaregistruje a jde si k vám pro almužnu nebo se jen změní světlo. Takže šup s přístrojem zpátky do brašny a hra začíná znova. 


čtvrtek 19. listopadu 2015

Gramofon aneb koňmo po dálnici

Tak náš Schmacher si zrekonstruoval gramofon. 
Je príma, když má člověk čas na něco takového. Když to má za koníčka.



   Jistěže mu funguje a je bude to tak krásné, vytáhnout LP z pestrého obalu, opatrně velejemným štětečkem odstranit prach, který se na desku radostně usazuje hned po jejím vytažení, položit desku opatrně na talíř, nasadit přenosku a opatrně, přes vzduchovou pumpičku ji spustit do drážky. Někdy se to povede i bez bouchnutí. Pak se ozve slaboučký šelest a občas jemné lupnutí prasknutí a my čekáme, copak je na desce vyryto. Tedy vylisováno. To je obřad, někdy však s nejistým výsledkem. 

neděle 30. srpna 2015

Bez Canonu na vážkách

 


  Před dvěma roky jsem ve svých milovaných Sudetech objevil nad bývalým kravínem takzvanou "retenční nádrž", která má zadržovat vodu při náhlých deštích, kterých bývá v Jeseníkách obvykle dost a dost. Docela pěkný počin, spolufinancovaný EU. Při větším dešti se obvykle z údolí valil proud vody a ničil cestou ledacos. I ten kravín.  Sice jsem nepochopil proč to financovala EU a první pokus se navíc hrubě nepovedl, protože stavitelé navršili hráz ze štěrku z blízkého kamenolomu a nádrž byla většinu roku zcela prázdná - štěrk "kupodivu" vodu snadno propouští. Druhý pokus, už financovaný krajem, situaci vylepšil - do štěrku zahrabali silnou gumu - a voda se v nádrži drží. Prostě zázrak! A hned další rok se tam objevilo rákosí, vodoměrky i vážky. Jak to, že jsou tam i malé ryby to ale opravdu nevím.

pondělí 18. května 2015

Jak jsem vybíral zrcadlovku

Schumacher 









   Mým prvním digitálním fotoaparátem byl v roce 2001 dvoumegový Canon A40, jak šla léta následovaný sedmimegovým Canonem A620, desetimegovým Canonem Powershot G7, dvanáctimegovým Fujifilm F200 EXR, který používám dosud. Všechny kompakty sloužily dobře, s prvními dvěma v pouzdrech dokonce pro focení pod vodou.

pátek 15. května 2015

O jednom "O" navíc






   Jsem prostý člověk, který používá věci většinou jen k tomu, k čemu jsou určeny. Tedy dalekohled ke koukání do dálky, šroubovák ke šroubování, foťák k focení a telefon k telefonování. Kdysi, za mlada jsem obdivoval přístroje typu "švýcarský nůž", který má želízka na všechno možné, vestavěný kompas a svítilnu a možná by se našel model s rádiem. Postupně, jak jsem přicházel do praxe (a k rozumu) jsem si uvědomoval nevýhody takové univerzálnosti.

neděle 6. dubna 2014

Jurský park opravdu ožívá! (II)
















  Všechny mechanické detaily, které se daly dopředu vyrobit jsou navyráběny a došlo na nejhorší - na první zkoušky "na prkně" - tedy na prkénku. A neobešlo se to bez překvapení.

sobota 29. března 2014

Vybíral jsem čtečku








   Protože předpokládám, že zájemce o čtečku ví, proč a nač ji chce, jen neví kterou, místo filosofických úvah jestli čtečka nahradí knihu, přecházím rovnou k podstatě. Na jakém principu čtečka funguje, čím se liší od ostatních zobrazovacích zařízení, co od čtečky očekávat a jakou si vybrat?

čtvrtek 27. března 2014

Jurský park ještě žije!





   Když se u nás začala objevovat rozhlasová stereofonie, byl jsem už učeň na slaboproudém  oboru. A o stereofonii se psalo, teoretizovalo a zkoušela se v praxi. Bylo to nové, fascinující. Spolužákův táta hrál jistou dobu na trubku v jednom baru ve Vídni a jako hlavní "úlovek" si z Rakouska přivezl "chasis" stereofonního gramofonu, stavebnici lampového stereozesilovače  a několik desítek stereofonních LP desek.
V jeho bytě v budově Čs. rozhlasu v Ostravě se pak scházeli profesionální muzikanti i rozhlasáci, aby si to kouzlo "prostorového zvuku" mohli poslechnout. Pak se stereo začalo pomaličku prosazovat i v rádiu.