Dneska to nebude ani o focení, ani o zvuku nebo videu. Jen o lenosti.
Koupil jsem si rádiem řízený budík z Číny. Ženě budík, který jsem ji kupoval v devadesátém roce jako horkou novinku (u nás) za spoustu Kčs už tolikrát spadl na zem (většinou za tím byli kocouři), že se moc opravovat nedal. Tlačítka dvakrát měněná, ferritka několikrát lepená. Tak jsem ženě dal svůj budík, koupený o deset let později a "praštiv se přes kapsu" pořídil jsem si nový, asi tak za 5 USD i s poštovným a balným.
(Ta cena je nízká asi proto, že čínský kapitalista využívá dětskou práci a ničí životní prostředí.)
